Parodontologie se zabývá léčbou a zachováním tkání, které slouží jako závěsný aparát zubu a zajišťují jeho ukotvení v čelisti. Těmto tkáním se odborně říká parodont. Onemocnění parodontu jsou druhou, po zubním kazu, nejčastější příčinou ztráty zubů.
Je to o genetice?
K onemocněním parodontu dochází především v důsledku dlouhodobého neodstraňování zubního plaku a zubního kamene. Jinými slovy žádné genetické předpoklady nejsou a hlavním faktorem je špatná hygiena dutiny ústní. Ke vzniku hromadění zubního plaku mohou přispívat také převislé zubní výplně a okraje korunek.
Jak onemocnění parodontu poznám?
Hlavními příznaky onemocnění parodontu jsou krvácející dásně a zkažený dech. Zubní plak obsahuje bakterie produkující řadu toxinů, které dáseň dráždí. Zarudlé a oteklé dásně jsou indikátorem zánětu. Dlouhodobě oteklé dásně reagují na jakýkoliv mechanický podnět.
Úbytek parodontu se nejprve projevuje odhalením zubních krčků, parodontálními choboty (kapsami) a v poslední fázi odhalením zubních kořenů. Odhalování krčků má za následek citlivost zubů na tepelné podněty. Chobot (kapsa) vzniká prohlubováním dásňového žlábku podél zubu.
Zápach z úst je způsoben jak bakteriemi, tak i parodontálními choboty (kapsami), které poskytují dostatečný rezervoár usazování zbytků potravin.
Postižený zub se může začít viklat a pokud situaci nezačnete řešit, bude mít již minimální šanci se v ústech udržet.
Parodontitida nebo parodontóza?
K onemocněním parodontu patří parodontitida a parodontóza. V řadě příznaků je parodontóza podobná parodontitidě. Stejně jako u parodontitidy se tvoří parodontální choboty, dochází k viklavosti zubů, ale v klinickém nálezu však chybí zánět.
Jak na onemocnění parodnotnu?
Onemocnění parodontu umíme léčit. Základem úspěšné léčby je však dokonalá ústní hygiena, která zahrnuje používání nejen zubního kartáčku, ale také mezizubních kartáčků a dentální nitě. Při léčbě onemocnění parodontu aplikujeme řadu doplňků, které mohou výrazně během terapie pomoci. Jedná se o ústní vody s chlorhexidinem, gely a zubní pasty potlačující bakterie.
Záměrem léčby je navrátit poškozené okolí zubu, především dáseň a kost, do původního stavu. V plné míře lze tohoto dosáhnout pouze u zánětu dásní (gingivitidy). V případě parodontitidy a parodentózy bývá ztráta tkání trvalá. Pak je hlavním cílem onemocnění zastavit.
Fáze léčby
Rozlišujeme několik fází léčby onemocnění parodontu, které nemusí na sebe navazovat (Je zcela běžné, že se pacient převede z iniciální terapie do udržovací bez jakýchkoliv chirurgických zákroků.).
Iniciální terapie
Cílem iniciální terapie je odstranit zánět dásní, vytvořit a udržovat prostředí bez zubního plaku a kamene. Po provedení dentální hygieny Vám budou vysvětlena pravidla péče o chrup. Správná a pravidelná ústní hygieny je nezbytným základem pro další léčbu.
Chirurgická léčba
Jestliže je iniciální terapie neúčinná a onemocnění nejde zastavit, je vhodné zvolit chirurgickou léčbu. Existují různé typy chirurgických zákroků, které však sledují stejný cíl, a to zredukovat hloubku parodontálních chobotů, odstranit zánět, upevnit viklající se zuby a zamezit usazování zubního plaku a následné tvorbě zubního kamene. Počet návštěv je závislý na počtu postižených zubů a rozsahu postižení. Většinou k nám pacient dochází 6 až 12x.
Udržovací fáze (tzv. recall)
Udržovací fáze je posledním krokem v léčbě onemocnění parodontu. Jejím cílem je udržet stav, kdy dásně již nejeví známky zánětu a nekrvácí, zuby jsou bez kazu, zubního kamene, zubního plaku, nevhodných můstků, výplní a jiných špatně zhotovených náhrad, které by mohly sloužit jako místo k hromadění zubního plaku nebo k dráždění dásně. Podle Vašeho stavu zvolí zubní lékař harmonogram, který může být v prvních měsících časově náročný. Při každé návštěvě Vám bude zkontrolována kvalita ústní hygieny, změřena krvácivost dásní a profesionálně vyčištěn chrup. Pokud nebude docházet ke zhoršení stavu, budete moct navštěvovat zubního lékaře jednou za půl roku.